Videa ze setkání s Marcelkou a Romkem v Brně dne 3. 2. 2018, která natočil Ladislav Gál:
1. část z 8
2. část z 8
3. část z 8
4. část z 8
5. část z 8
6. část z 8
7. část z 8
8. část z 8




akt Všechny audionahrávky za rok 2018 najdete ZDE.

Postupně sem budou jednotlivé nahrávky přidávány (nově jsou zde nahrávky ze setkání na Morávce a v Praze).

Kliknutím na vybranou nahrávku si ji jednoduše stáhnete.

akt VŠECHNY audionahrávky za rok 2017 najdete ZDE.
Kliknutím na vybranou nahrávku si ji jednoduše stáhnete.

 
Do října 2017 byly jednotlivé nahrávky ukládány také na „ulož.to“ – viz seznam níže:

akt Setkání v Jizerských horách, říjen 2017 – 1. část

akt Setkání v Jizerských horách, říjen 2017 – 2. část

akt Setkání v Jizerských horách, říjen 2017 – 3. část

akt Setkání v Jizerských horách, říjen 2017 – 4. část

akt Setkání v Jizerských horách, říjen 2017 – 5. část

akt Setkání v Brně, říjen 2017 – 1. část

akt Setkání v Brně, říjen 2017 – 2. část

akt Setkání ve Ždiaru, říjen 2017 – 1. část

akt Setkání ve Ždiaru, říjen 2017 – 2. část

akt Setkání ve Ždiaru, říjen 2017 – 3. část

akt Setkání ve Ždiaru, říjen 2017 – 4. část

akt Setkání ve Ždiaru, říjen 2017 – 5. část

akt Setkání na Antariku, září 2017 – 1. část

akt Setkání na Antariku, září 2017 – 2. část

akt Setkání na Antariku, září 2017 – 3. část

akt Setkání na Antariku, září 2017 – 4. část

akt Setkání na Antariku, září 2017 – 5. část

akt Setkání na Koštúrách, srpen 2017 – 1. část

akt Setkání na Koštúrách, srpen 2017 – 2. část

akt Setkání na Koštúrách, červenec 2017 – 1. část

akt Setkání na Koštúrách, červenec 2017 – 2. část

akt Setkání na Antariku, červenec 2017 – 1. část

akt Setkání na Antariku, červenec 2017 – 2. část

akt Setkání na Antariku, červenec 2017 – 3. část

akt Setkání na Antariku, červenec 2017 – 4. část

akt Setkání na Antariku, červenec 2017 – 5. část

akt Setkání na Antariku, červenec 2017 – 6. část

akt Setkání v Kysaku, červen 2017 – 1. část

akt Setkání v Kysaku, červen 2017 – 2. část

akt Setkání v Kysaku, červen 2017 – 3. část

akt Setkání v Kysaku, červen 2017 – 4. část

akt Setkání v Jizerských horách, červen 2017 – 1. část

akt Setkání v Jizerských horách, červen 2017 – 2. část

akt Setkání v Jizerských horách, červen 2017 – 3. část

akt Setkání ve Ždiaru, květen 2017 – 1. část

akt Setkání ve Ždiaru, květen 2017 – 2. část

akt Setkání ve Ždiaru, květen 2017 – 3. část

akt Setkání v Pasečnici, květen 2017 – 1. část

akt Setkání v Pasečnici, květen 2017 – 2. část

akt Setkání v Pasečnici, květen 2017 – 3. část

akt Setkání v Pasečnici, květen 2017 – 4. část

akt Setkání v Pasečnici, květen 2017 – 5. část

akt Setkání v Pasečnici, květen 2017 – 6. část

akt Setkání v Havířově, 22. 4. 2017

akt Velikonoční setkání na Morávce, duben 2017 – 1. část

akt Velikonoční setkání na Morávce, duben 2017 – 2. část

akt Velikonoční setkání na Morávce, duben 2017 – 3. část

akt Velikonoční setkání na Morávce, duben 2017 – 4. část

akt Velikonoční setkání na Morávce, duben 2017 – 5. část

akt Velikonoční setkání na Morávce, duben 2017 – 6. část

akt Velikonoční setkání na Morávce, duben 2017 – 7. část

akt Setkání ve Zlíně, 1. 4. 2017

akt Setkání v Karviné, 31. 3. 2017

akt Setkání v Pasečnici, březen 2017 – 1. část

akt Setkání v Pasečnici, březen 2017 – 2. část

akt Setkání v Pasečnici, březen 2017 – 3. část

akt Setkání v Pasečnici, březen 2017 – 4. část

akt Setkání v Praze, březen 2017

akt Setkání v Tesárech, březen 2017 – 1. část

akt Setkání v Tesárech, březen 2017 – 2. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 1. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 2. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 3. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 4. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 5. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 6. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 7. část

akt Setkání na Morávce, únor–březen 2017 – 8. část

akt Setkání ve Zlíně, únor 2017

akt Setkání v Olomouci, únor 2017

akt Setkání v Brně, únor 2017 – 1. část

akt Setkání v Brně, únor 2017 – 2. část

akt Setkání v Brně, únor 2017 – 3. část

akt Setkání v Brně, únor 2017 – 4. část

akt Setkání na Antariku, leden 2017 – 1. část

akt Setkání na Antariku, leden 2017 – 2. část

akt Setkání na Antariku, leden 2017 – 3. část

akt Setkání na Antariku, leden 2017 – 4. část

akt Setkání na Pohledničce, leden 2017 – 1. část

akt Setkání na Pohledničce, leden 2017 – 2. část

akt Setkání na Pohledničce, leden 2017 – 3. část

akt Setkání v Ostravě, 14. 1. 2017

akt Setkání v Karviné, 13. 1. 2017

Aktuálně

akt-30-06-2017-obalkaKniha, napsaná rukou Marcelky, s názvem
Promluvy nikoho protkané příběhy přátel Marcelky a Romka,
je k dispozici na všech setkáních.
Cena 210 Kč nebo 8 Eur.

Vámi napsané příběhy, které jste prožili v průběhu vaší cesty k sobě samému, můžete i nadále předávat Romkovi a Marcelce. Některé z nich budou použity do dalšího dílu této knížečky.


Tato knížka je rovněž v prodeji:

  • v knihkupectví Hledající, Za Pohořelcem 12, 169 00 Praha 6, tel. 220 873 250, mobil 776 453 310, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , www.hledajici.cz, otevřeno: po–pá 10–18h, ve středu do 20 hodin;
  • v prodějně RITUAL, Vachova 3, Brno, tel. (+420) 737 737 037;
  • v knihkupectví Čtyři směry, Farní 18, Frýdek-Místek, tel. (+420) 602 718 736, www.4smery.cz;
  • na eshopu

 

Knihu je také možné zakoupit formou osobního odběru:

  • v Praze, po domluvě na mailu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .
  • ve Frýdku-Místku, po domluvě na mailu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


Dále je možné využít tabulku na spolujízdu a zkusit se s někým z vašeho okolí dohodnout, jestli by vám knížku z některého setkání nedovezl.

 

 

 

***

O Marcelce z hor byly sepsány tři knihy.
Novinářka Věra Keilová je sepsala z rozhovorů vedených s Marcelkou a jejím manželem Romkem při svých návštěvách v chaloupce, z otázek, které zazněly na setkáních s Marcelkou a Romkem v Čechách a na Slovensku a také ze zvukových nahrávek z těchto setkání.

 

akt Marcelka z hor 3

akt-28-3-2016-MZH3Z otázek, které zazněly na seminářích a setkáních s Marcelkou a jejím manželem Romkem v průběhu dalšího roku, vznikla kniha, v níž se opět zabýváme tématikou našich partnerských vztahů a vztahů mezi rodiči a dětmi. Dále se zde věnujeme sportu, stravování, péči o tělo, současnému dění ve světě a samozřejmě také fungování naší mysli a tak zvaným elementálním neboli astrálním bytostem.

 

 

 

 

 

akt Marcelka z hor 2

aktualita-22-1-2015Pokračování prvního dílu, které vyšlo v lednu 2015, přináší odpovědi na další otázky související s mystériem života a také se zde objevují témata zcela nová. Týkají se například hojnosti, financí, politiky, ale i smrti a výkladu jinotajů z Bible. Marcelka přitom čtenáře opět vede k poznání sebe sama jako kapičky čirého Vědomí, jež při poznání Pravdy a tak zvaném probuzení splyne s oceánem.

 

 

 

 

akt Marcelka z hor

mzh obalkaTato kniha vznikla z rozhovorů vedených s Marcelkou v průběhu jednoho roku na nejrůznější témata. Mimo jiné se v ní dočtete o tom, jak z duchovního hlediska přistupovat k našim vztahům s druhými lidmi včetně našich partnerů, jak se chovat k dětem a také jak přistupovat ke svému zdraví. Podstatnou část tvoří i vylíčení Marcelčina života a její cesty k Pravdě.

... „Vám se jeví, že Marcela žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí, ale z pohledu Věčnosti tu není už nikdo, kdo je napojen, nýbrž samotné Vědomí se projevuje přes vlastní projekci. Je důležité, abyste se neupínali k nikomu jinému než sami k sobě. Marcela je berlička, ale přijde čas, kdy ji už potřebovat nebudete. Jste to vy sami, kteří si pomáháte, protože tím jste. Každý máte svého mistra v sobě a to je vaše vyšší já. Vede vás díky intuici.
Úroveň duality je úroveň dobra a zla, a každá snaha nastolit v této úrovni rovnováhu a harmonii je naprosto nemožná, ba přímo absurdní.
Pokud však člověk přijme tento fakt (přijímá vše, co mu tato úroveň může nabídnout), dochází postupně k uvolnění obsahu mysli a princip samotný se sám postará, aby ho to odválo do jiné úrovně."

Stretnutie s Marcelkou a Romkom v Košiciach, 19. 1. 2019, 10–17 hodin

REGISTRÁCIA
prostredníctvom KONTAKTNÉHO FORMULÁRA, ktorý je k dispozícii na www.harmonia-ke.sk/kontakt.
Každý je srdečne vítaný, aj keby sa neprihlásil a rozhodol sa prísť na poslednú chvíľu.
Vaše osobní údaje slouží pouze k organizaci semináře. Nikomu je neposkytujeme bez vašeho souhlasu.

Kontaktná osoba
Monika Klubertová
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
(+421) 903 655 882

MIESTO KONANIA
Samsára Jóga centrum Košice,
Hlavná 69
2. poschodie
Košice
https://www.facebook.com/samsarajoga/

Mapa miesta konania
 
SPOLUJAZDA
Na uľahčenie dopravy na stretnutia s Marcelkou a Romkom bola vytvorená na stránkach Marcelky z hor verejne prístupná tabuľka, v ktorej môžu vodiči a spolujazdci ponúkať/dopytovať spolujazdu.
Tabuľku nájdete TU.

PROGRAM
10:00–13:00 odpovede na vaše otázky, ktoré si môžete pripraviť aj vopred na lístočky (prosíme písať paličkovým písmom)
13:00–14:00 obedňajšia prestávka
14:00–17:00 meditácia v tichosti + „židlička“

UPOZORNĚNÍ: Na semináři může probíhat fotografování a natáčení krátkých videozáznamů za účelem prezentace a umístění na webových stránkách www.marcelkazhor.cz. V případě, že nesouhlasíte s pořízením krátkých videozáznamů či fotografií své osoby, prosím informujte organizátora před začátkem konání. Děkujeme.

Vstupné 15 eur

www.facebook.com/pg/marcelkazhor
www.marcelkazhor.cz

www.facebook.com/harmoniacentrumsebarozvoja

 

Sobota 8. prosince 2018, 10–17 hodin

KONTAKTNÍ OSOBA
Marcela Kovářová
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
(+420) 774 257 786

REGISTRACE
Mailem, příp. telefonicky, prosíme, abyste nám svoji účast nahlásili předem z důvodu přípravy nutného počtu židlí. Děkujeme. Vaše osobní údaje slouží pouze k organizaci semináře. Nikomu je neposkytujeme bez vašeho souhlasu.

Prosíme ty z vás, kteří upřednostňují sezení na zemi, aby si přinesli podložku nebo polštářek na sezení.

MÍSTO KONÁNÍ
1. patro Kulturního zařízení Letňanka
Rýmařovská 561
Praha 9 – Letňany.
Mapa zde

PROGRAM

9:30–9:55
registrace

10:00–13:00 v úvodní části bude prostor pro odpovědi na vaše osobní ožehavé otázky. V případě, že byste se nechtěli ptát před ostatními, můžete je napsat anonymně na lísteček (prosíme, čitelně a hůlkovým písmem) a vložit do krabice v místnosti u vchodu. Pokud žádné otázky nebudou, nebo po jejich vyčerpání, bude meditace a „židlička“.

13:00–14:00 přestávka na oběd

14:00–17:00 meditace, „židlička“

UPOZORNĚNÍ:
Na semináři může probíhat fotografování a natáčení krátkých videozáznamů za účelem prezentace a umístění na webových stránkách www.marcelkazhor.cz. V případě, že nesouhlasíte s pořízením krátkých videozáznamů či fotografií své osoby, prosím informujte organizátora před začátkem konání. Děkujeme.

CENA 400 Kč.
Platba až na místě.

POPIS DOPRAVY

MHD: Např. konečná stanice metra trasy C – „Letňany“. Při výstupu z metra sledujte směrové šipky na „Letňany“ (po schodech nahoru a doprava, pak za pekařstvím Ječmínek doleva), tak vystoupíte přímo na autobusové zastávce, odkud jede např. autobus č. 110, 136, 140, 201, 351 nebo 377 do zastávky „Tupolevova“ - je to 2. nebo 3. zastávka, podle autobusu. Když vystoupíte z autobusu, půjdete cca 100 m po směru jízdy ulicí Tupolevova. Na první křižovatce odbočíte doprava do ulice Rýmařovská. Touto ulicí půjdete ještě cca 350 m. Kulturní zařízení Letňanka, se nachází na pravé straně této ulice.
Lze cestovat na jízdenku za 32 Kč, která platí 90 minut (metro i autobus).
Autem: možnost parkování v okolních uličkách.

SPOLUJÍZDA
Z důvodu usnadnění dopravy na Setkání s Marcelkou a Romkem, byla vytvořena veřejně přístupná tabulka, ve které mohou řidiči a spolujezdci nabízet/poptávat spolujízdu.
Tabulku najdete ZDE.

STRAVA
Stravu a pití si každý účastník hradí a zajišťuje sám. Možnost uvaření si čaje či kávy v tomto prostoru bohužel není.

Těšíme se na vás :-)

Setkání s Marcelkou

Text Rostislav Tomanec
Foto Věra Keilová

„Jednou přijde posel, anděl,“ jak říká přítel Miroslav, „a ten tě pošle dál. A je to vždycky žena“. A tak se u nás náhle objevila žena, anděl, a ten mě poslal dál do slovenských hor. Už první informace o Marcelce z hor zažehla vnitřní světlo, a tak jsme se za ní brzy vydali do Kysuckých Beskyd, kde bydlí. Jakmile jsme vstoupili do prostoru „její“ energie. Z hrudi se nám dral smích a vše bylo najednou krásné, prosté a přirozené.

Když jsme prvně vstoupili do její malé chaloupky nad lesem v horách, přivítala nás smíchem a objímáním. Jako bychom se znali odjakživa. Ego hned vyvanulo a vůbec se neodvažovalo vystrčit nos. „Tomu se sem nahoru nechce, je to pro něj moc do kopce,“ glosuje Marcelka a opět následuje hurónský smích. Jsme v naprosté lásce a míru, první vteřiny nikdo ani nepromluví. Není co a proč. S neuvěřitelnou láskou nás vítá starší, a zároveň mladá, vysoká a štíhlá žena s dlouhými tmavými vlasy – Marcelka – a podobně stavěný přírodou ošlehaný muž s dlouhým stříbrným copem, její manžel Romek. Tichý, laskavý, pracovitý.

Samota v horách, žádná elektřina, žádný záchod, voda v prameni, vana pod širou oblohou, vaření na kamnech. Veškeré bohatství je uvnitř. „Nic nepotřebuješ, všechno máš!“ A opět zvonivý smích, který všechny nakazí. Stálá radost, stálá přítomnost. „Tady se pracuje mnohdy víc než dole,“ rozhání rodící se iluze o bezstarostnosti života na horách Marcelka. Rozdíl je pouze v atmosféře míru, lásky, radosti a stálé přítomnosti.

 

Tváří tvář medvědovi

Vše je nalezeno v nás, tady v chaloupce u lesa, v  radostné i mateřské přítomnosti člověka, který našel sám sebe, a tak to umožňuje i ostatním. Brzy si sdělujeme svoje zkušenosti z cesty do nitra a ejhle, jak jsou podobné. První knihy Paula Bruntona, Maharišiho, Tomášů, první meditace, cesty do hor a touha po osamocení v nich. Začali jsme s přáteli jezdit do chaloupky na Slovensko velmi často. Nachází se asi šedesát kilometrů z Třince směrem na Slovensko (hraniční přejezd Svrčinovec).
V chaloupce jsem sedávali  v přítmí u svíček a kamna příjemně praskala. Naslouchali jsme vyprávění a předávní moudrosti a pak třeba i meditovali. A také se hodně smáli, protože Marcelka se stále směje. V nitru byl cítit blažený mír – všechno bylo náhle vyřešeno, usmířeno a okolní svět jakoby přestal existovat. Jak příběh Marcelky začal?
„Najednou jsem cítila tady,“ a ukazuje na střed hrudi, „že tady v horách je moje místo a mám tu zůstat. První zimu jsem přežila v malé boudičce po pastevcích na léto. Topila jsem v malých kamnech. U podlahy mráz a u hlavy sauna, žádné těsnění.
Lidé mi říkali, ´co tu chceš dělat, vždyť zemřeš!´ Ale já jsem věděla, že život se postará. A tak to také bylo. Nejprve jsem byla úplně sama, později za mnou Romek jezdil jednou za čtrnáct dní, protože pracoval v Českém Těšíně v Bille. Tam jsme předtím spolu také žili. Je to skoro sto kilometrů odsud. Pak boudička vyhořela, ale vzápětí se objevil člověk, který nám tady postavil srub, a zase zmizel. Od té doby jsme ho neviděli. Zřejmě měl také vnuknutí. Romek to časem dole taky zabalil a od té doby žijeme tady v chaloupce.“
Romek ještě pár let pracoval jako lesní dělník. Teď´už má lehčí práci a dva dny v týdnu se stará o rostliny v hypermarketu.  Marcelka doma každý den maluje trička, o která je stále větší zájem.
Je probuzená, vědomá, jinými slovy osvícená. Sama o tom však nemluví. Úplně všechno je totiž, jak zdůrazňuje, jedno jediné vědomí a probuzený člověk je vnitřně prázdný, bez ega. Svoji osobnost  vnímá jinak a ví, že tu už není ani nikdo, kdo by byl probuzený, protože vše je jednota. Zásadní okamžiky v tomto směru prožila asi před šesti lety a jedním z nich bylo bezpochyby i setkání s medvědem tváří tvář. Marcelka žije v horách na samotě už deset let, ale medvěd viděla na vlastní oči třikrát a všechna tři setkání se udála během deseti dnů. Jedno z nich pro ni mohlo být fatální.
„Jednoho den přišlo zřejmě poslední vyčištění. „Nejdříve byla vize, že si mě vezme příroda a bude to skrz medvěda. Viděla jsem ho – byl zrzavý, velký a na zádech měl hrb. Řekla jsem tedy Romkovi, ať se nediví, kdyby někdy přišel z práce a já tu nebyla. První medvěd, kterého jsem viděla, byla medvědice s mláďaty. Pracovala jsem s holkami v lese a najednou se objevila blízko nás. Byla velká a černá. Poděkovala jsem, že tím je moje setkání s medvědem vyřešeno, ale vzápětí mi přišla informace, že není. Za několik dní jsem byla v lese sama s Jájou, naší fenkou, a ona se začala nějak divně chovat. Celá se třásla, pletla se mi pod nohy a příroda na chvíli úplně ztichla. Byly jsem na louce blízko mladých stromků a najednou z nich vyšel medvěd. Nejdřív stál na všech čtyřech, byl velký, zrzavý a měl hrb. Pak se zakymácel, zařval a udělal dva skoky přímo ke mně. Čumáček na čumáček. Nasával nozdry mou vůni a já zase jeho – bylo to tak silné pižmo šelmy, že se až chtělo kýchnout. Jinak jsem necítila vůbec nic. Ani strach, ale ani odvahu, uvnitř bylo vakuové ticho. Pak najednou Jája dvakrát štěkla, medvěd se pomalinku otočil a odešel zpátky do mladých stromků. Ještě chvíli jsem tam stála a pak šla dál po cestě. Za chvíli přišla z nitra informace: ´Teď jsi opravdu zemřela a začala ti další inkarnace.´

 

 

„Měnit partnera je naprosto zbytečné. Když je jen jedno Já, tak si vyberu zase jiné Já? Vždyť to jsem všechno Já,“ vysvětluje mimo jiné Marcelka z hor.

 

Promluvy

Přítomnost

Nevím, jestli někdy spěchám, jsem stále jen teď, v přítomnosti.
Musíš dát svolení ke svému zániku, ale to svolení musí být tady (ukazuje na střed hrudi), ne tady (dotýká se hlavy). Pak všechno řídí srdce, ty už to neřídíš, ty už nejsi. A o všechny tvé potřeby je postaráno. Mnozí říkají: Tady to jde, ale dole ne. To se hodně mýlí. Kdo nemá zpracovanou mysl, objeví tady mnoho problémů a brzy zjistí, že tady to nejde, a dole to šlo (smích). Tady se maká, ne, že si sedneš a jenom medituješ. Někdo si myslí, že sem přijde a za týden bude osvícený. Pak tady běhá po louce v zoufalství, co se mu to honí v mysli, vždyť chtěli klid a ticho.

Partnerství

Měnit partnera je naprosto zbytečné. Když je jen jedno Já, tak si vyberu zase jiné Já? Vždyť to jsem všechno Já. A jestli se nechci dívat do jednoho zrcadla, tak si vyberu zase jiné? Ale to, co v něm uvidím, budu zase já. Zase v něm uvidím stejné svoje chyby a nedostatky. Témata, před kterými jsme utekli, se nám zase vrátí v novém vztahu. Je třeba dívat se na partnera jako na nádhernou božskou bytost, kterou je a my také. Marcela se taky nechtěla dívat do stejného zrcadla a všechno se jí vrátilo s novým ještě silněji. Mysl si to tehdy okecala. Mysl si umí všechno okecat. Také to trvalo, než to pochopila. Hledejte raději sebe, pak hledání sebe vně skončí.

Srdce

První předpoklad je, dělat to, co cítíš tady (v prsou). I kdyby padaly hromy, blesky, to je jedno, na tebe nepůjdou, ty to budeš vnímat jen jako zametání cestičky. A pak se všechno děje samovolně. Jednou jsem říkala, bude třeba chovat zmije, protože máme hodně hrabošů a sežerou nám všechnu zeleninu. Tak Romek řekl, ´vezmu rukavice a půjdu dolů nějaké chytit´. A druhý den tady byly, ani nemusel nikam chodit. Ráno jdu kolem chaloupky bosky a najednou se vedle mé nohy hýbou dvě zmije. Krásně se ovíjely kolem sebe, tančily spolu, pářily se. Tak volám na muže, už nemusíš chodit na zmije, už jsou tady. Neublíží, to jsou pověry, proč by to dělaly?
Vždycky dělej, co cítíš v srdci, a neber věci příliš vážně. Můžeš se tak tvářit, když to okolí vyžaduje, ale důležitější je ctít a respektovat vesmírné zákony a vše nechat plynout. Ale problém je, že i toho se chytne ego a řekne si, neberu nic vážně a skočí pod vlak (smích). Znovu tak začne problém, protože ego zase brání plynutí. Za každých okolností dělej, co cítíš tady (v srdci), jinak se člověk může dostat do obrovských depresí.

 

 

 Chaloupku v horách bez elektřiny, vody a plynu Marcelka s Romkem proměnili v malý ášram.

 

Osvobození

Jde jen o to, pustit to a ono se to stane.
Chaloupka je tu proto, aby se ukázalo lidem, že se dá žít i jinak. Tedy, hlavně mentálně jinak. Bůh si to tady pro sebe vyprojektoval a působí si tady sám pro sebe.

Vědomí si hraje

Bůh – Vědomí si hraje a samo si to určuje. Ale z pohledu jednoty, ta hra je naprosto nedůležitá! Ona jenom je. Jde jen o to, naladit se tady z toho (hlavy) tady do toho (duchovní srdce) a srdce si to už udělá samo, tam už ego vstoupit nemůže. Když budeme pořád něco řešit, budeme zůstávat tady (v hlavě, mysli).
Takže řešení každého problému je, opustit všechna řešení (smích). Pak si to uchopí srdce a vyřeší to tím nejlepším způsobem. Není to ´nechci řešit´, ale ´nepotřebuji řešit´. V tom je to – odložit svoji osobnost a i všechna řešení, zkušenosti, všechno. Bože, vezmi si i mně.

Ego

Po těch schůdkách šlape ego nahoru až na práh a tam se většinou na dlouho zastavuje, protože dál už ego krok udělat nemůže, tam se můžeš jenom odevzdat a to se egu nechce. Raději zůstane svaté, ale to je také ego! A proč ne (smích).
Jenomže ego si to umí okecat: Já si tím musím ještě projít, já tohle ještě musím poznat atd. Ale tak budeš stále v dualitě, v utrpení. Řešení pak nemá konce a je to dlouhá, nekonečná cesta. Ego se nemůže očistit, to nejde. Ano, musí se okřesat z toho nejhoršího, ale ten poslední krok musíš udělat ty sám, odložit ego a dát svolení k jeho zániku.

Programy

Všechno jsou naše programy, naprosto všechno. Musíš to rozpoznat ještě dříve, než tě to vtáhne, protože pak už jedeš v tom programu, neuvědomuješ si to a jsi v pasti svých představ. Když máš zkušenost, jak je tam a jak je tady, tak proč by ses vracel (do duality), ale ta možnost tu je. Dokud jsme v těle, tak ego je v latentním stavu a můžeš se znovu zapomenout jako na prvopočátku. Je jen jedno Já a buď je u kormidla Božské Já anebo ego, ale nemůže být obojí zároveň, protože nejsou dvě já. Když se objeví nějaké staré závislosti a nejsi bdělý, může tě to vytáhnout a nepozorovaně se Božské Já opět promění v ego. Pomáhá říkat si: 'Je to hra, nejsem tím tělem'.

Touha

Vědomí ´naplánovalo´ takovou hru, že zapomene samo na sebe a bude se hledat, proto si v projektu těla touhu zašifrovalo samo do sebe. Aby mělo stále potřebu hledat a nakonec se zase najít. Ale uvnitř sebe se nikdy neztratilo, nikdy nezapomnělo. A člověk touží. Zpočátku po věcech, nových zkušenostech, nových partnerech, až se tím nasytí a začne konečně pátrat v sobě.

 

Smích rozpouští ego

Mnohokrát jsme Marcelce nabízeli možnost nějaké přednášky, setkání s veřejností, ale po léta to odmítala. „Kdo chce, tak si nás tady najde,“ říkala. A lidé chodili čím dál víc. Až začátkem roku 2012, jak jinak, přišla změna. „Najednou se to otevřelo a řekla jsem ´ano´.“ Od té doby se v rodném Slezsku uskutečnila řada Setkání s Marcelkou a všechna byla od počátku plná. Jsou spontánní a plné smíchu, neboť jak říká Marcelka, smích rozpouští ego.

 

 

Marcelka z hor

Stoupám lesem kdesi v Beskydech u hranic se Slovenskem a přemýšlím, co mě asi v chaloupce na kopci čeká. Není tam zavedena elektřina, voda ani plyn a přitom tam už deset let žije žena, za níž sem míří lidé ze všech končin naší země. Říkají se jí osvícená Marcelka.

Text a foto Věra Keilová

Sympatické je, že Marcelka se neustále směje. Na první pohled je vidět, že je v harmonii sama se sebou a stejně tak i s prostředím, v němž žije. Vcházím do chaloupky, kde žije se svým manželem Romkem, a během chvíle cítím, jak stres života ve velkoměstě zůstává daleko za mnou. Připadám si, jako bych vstoupila do pohádkového filmu ve 3D. Rozpálená pec, hořící svíčky, na kamnech bublá hrnec s vařící vodou a v kyblíku je čistá voda z pramene na pití. Je něco takového na počátku 21. století vůbec možné? „Sem k nám je to jenom krok a zbytek, co bys došel. Stres? Tomu se sem nahoru nechce,“ směje se vysoká štíhlá žena jménem Marcela. Přivítala mě, jako bychom se znaly už dávno,  a pak mě pohostila čajem a kaší. Čas jakoby se zde zastavil. Nikdo zde nesleduje hodinky, ráno se vstává, když je venku světlo, a chodí se spát, když přijde únava.

 

 

Marcelka se živí malováním energetických triček, kterých už vytvořila více než dva tisíce.

 

Setkání s medvědem

V lesích kolem chaloupky žije divoká zvěř. „Viděli jsem tu bechyni divokého prasete s malými prasátky, do okna nám koukala laň a do předsíně nám pořád chodí liška,“ vypočítává Marcela. Jedno setkání ale bylo přeci jen výjimečné – potkala totiž i medvěda a jak říká, bylo to ´čumáček na čumáček´. Od té doby ví, že již prožívá další inkarnaci čili nový život. Bylo to tak: Asi před šesti lety měla Marcela vizi, že si ji vezme příroda a bude to skrze medvěda. Ve vizi viděla velkého zrzavého medvěda s hrbem u zelené louky. Řekla to svému manželovi Romkovi, aby věděl, co se s ní stalo, kdyby ji v chaloupce nenajde. V té době Marcela pracovala na brigádě v lese. Cestou na místo, kde trávila s několika dalšími ženami celý den, na blátivé cestě skutečně viděla obrovské stopy patřící medvědovi. „Tenkrát jsme ještě měli malého pejska Jájinku, a všude jsem chodila s ní. Když jsem přišla k holkám, hned jsem jim hlásila, že jsme viděly velké medvědí stopy a na to řekly, že určitě patří medvědici, které se říká Bohyně hory. Pak jsme se daly do práce a najednou se to stalo. Slyšely jsme šramot a medvědice se objevila na lesní cestičce přímo nad námi ve vzdálenosti asi třiceti metrů. Vycházela z malých stromků a měla u sebe malé medvídě. Byla ohromná a když se postavila na zadní, byla vysoká jako kůň, když se zvedne. Podívala se na nás, ale pak se ladně otočila, dopadla na všechny čtyři a odešla. Medvídě ji následovalo. Působila velmi majestátně. Při pohledu na ni se mi chtělo před ní poklonit. To hlavní setkání s medvědem, který se objevil v její vizi, přišlo však až za pár dní.
Šla jsem s Jájinkou opět do práce a procházely jsme lesem. Najednou se mi psík stočil kolem nohy, ocásek i ouška měl nahoru a celý vibroval. Říkám: ´Jájinko, co ti je? Vždyť vidíš, že tu nic není.´ Bylo vakuové ticho, ale ona pořád vibrovala. Udělala jsem asi čtyři kroky, když v tom jakýsi nedefinovatelný vnitřní pocit moje tělo otočil. A v tom jsem viděla, jak z mladých stromků vychází na zelenou travičku velký rezavý medvěd s obrovským hrbem. Přesně tak, jak to bylo v mé vizi. Podíval se na mě a jak byl na všech čtyřech, nejprve se asi čtyřikrát zakymácel doleva i doprava. Pak zařval a udělal dva ladné skoky směrem ke mně. Objevil se přímo přede mnou, čumáček na čumáček. Nozdrami nasával mou vůni a čenichal. Víš, jak to voní v ZOO? Bývá tam puch, ale proti tomuto to nebylo nic. Z medvěda šlo tak silné a ostré pižmo šelmy, že to v nose pálilo a svědilo až na kýchnutí.“ Na otázku, jaké v tu chvíli měla pocity, Marcela odpovídá: ´Nebylo tam vůbec nic. Ani strach, ale ani odvaha. Bylo ve mně vakuové ticho.´ ´Zkameněla jsi?´ ´Ne, mysl byla klidná. Dívali jsme se jeden druhému z očí do očí. A pak najednou Jajka dvakrát štěkla, na ní poměrně dost nahlas, medvěd se přede mnou pomalinku otočil a pomalinku odešel do mladých stromků.´
´Co bylo dál?´ ptám se. ´ Vakuové ticho pokračovalo a po chvíli začaly chodit informace z nitra: ´Opravdu jsi teď zemřela a opravdu to byl tvůj konec, ale s tím rozdílem, že ti nebylo vzato tělo. Je ti ponecháno totéž tělo, ale od této chvíle ti běží další inkarnace.´ Stav běžného vědomí v bdělém stavu se vrátil až za chvíli a cítila jsem klid a mír. Od té doby v mém životě došlo k mnoha změnám a vím, že vše bylo přesně tak, jak být mělo.

 

 

Romek ke snídani rád připravuje čerstvou obilnou kaši.

 

Cesta za hlasem srdce

Marcela Romancsikova se narodila v Českém Těšíně. Brzy se vdala a narodili se jí dva synové, kteří dnes již mají své vlastní zázemí. Se svým druhým manželem Romkem žije už pětadvacet let a oba před lety spojila láska k přírodě. „Jak jsme měli volnou chvilku, byli jsme na horách, toulali se přírodou a spali pod stanem. Někdy před pětadvaceti lety jsme jednoho dne přišli právě na místo, kde dnes stojí naše chaloupka. Už tenkrát mě to tady zahřálo u srdce, že jsem spontánně řekla, že tady bych jednou chtěla bydlet. Zůstat jsme tady ale mohli až ve chvíli, kdy tam již nebyla žádná touha. Právě silné toužení totiž uskutečnění často brání.“
Zřejmě se tvářím nechápavě, protože pak mi Marcelka začíná vysvětlovat, že chceme-li být skutečně šťastní a spokojení bez ohledu na to, co se děje kolem nás – čemuž se říká osvícení –  je třeba nechat vše plynout a plně důvěřovat vedení shůry. „Člověk pak přijímá skok do prázdna. Většina lidí na to připravena není, i když pak by se jim žilo úplně úžasně. Život se totiž stává obrovským dobrodružstvím a zároveň je o každého postaráno vyšší vůlí. Lidé se však zatím rádi drží toho, co mají jisté, a vše chtějí zadržet a udržet, a proto trpí, protože některým změnám stejně nezabrání. Kdyby vše, co přichází, přijímali, pocítili by obrovskou vnitřní svobodu, radost a vděčnost. Když se člověk nechá vést, raduje dvacet čtyři hodin denně, ale chce to zkusit. O ničem nemá předem žádnou představu, a tak ani nemůže být zklamný. A ještě něco: vše se mu pak ukazuje takové, jako to doopravdy je. Proto přesně ví, kdy má na co kývnout, a co má odmítnout. Je to, jako by mu někdo zametal cestičku.“
Osvícení jako tradiční náboženský pojem, i když vhodnější je v této souvislosti spíše slovo probuzení, neboť navozuje představu člověka probuzeného ze snu, jímž je myšlen náš běžný život. Pravda o nás samotných je podle těch, kteří svůj život zasvětili duchovnímu poznání, jiná – ve skutečnosti jsme všichni dokonalou jednotou. Někdy se také hovoří o nirváně, protože  Gautama Buddha toto slovo používal pro vyhasnutí žádosti, nenávisti a zaslepení.
Marcelku z hor lidí nazývají osvícenou, ale jak jsem poznala, sama tak o sobě nemluví nikdy. „Když o sobě někdo tvrdí, že je probuzený neboli osvícený, pravda to být nemůže, protože ten někdo čili konkrétní člověk být osvícený nemůže. U probuzení už není žádný člověk, pouze vědomí, které je vším, tj. i tou druhou bytostí, která se táže. Probuzeného člověka poznáte podle jeho činů a vyzařování a určitě ne podle toho, že to o sobě tvrdí. Mysl je totiž v tomto případě prázdná a přijde do ni jenom to, co tu v tu chvíli přijít má.“

 

Život podle přírody

„Jsem normální ženská. Žiju, pracuju a mám i dovolenou, ale všechno se odehrává tady v chaloupce,“ směje se Marcela. Je pravda, že lidé si sem nahoru chodí pro rady, když neví kudy kam, anebo tu chtějí jenom tak chvilku pobýt. Všem říkám, že Marcelka nikdy nebude jejich mistrem. Jsem jejich přítelkyní, ale každý člověk má úplně všechno sám v sobě. Pokud chtějí, pomáhám jim jen přes jejich vnitřního mistra v nich samotných.“
K tomu, aby člověk našel své štěstí, je podle Marcely nedůležitější následovat hlas svého srdce. Tak to udělala i ona, když před více než deseti lety cítila silnou touhu odejít z města do hor. Byla tam však jen opuštěná salaš po pastevcích, kterou se svým manželem vyčistili a upravili pro přebývání. „Romek zůstal dole ve městě, kde měl práci, a já byla na horách v místě vzdáleném od nejbližší vesnice asi hodinu chůze. Byla jsem tu sama v malé místnůstce, kde byla jen kamínka a postel. Když se zatopilo, u stropu byla sauna a u podlahy mráz. Všichni mi říkali, že tady zemřu, ale já věděla, že tu mám zůstat a že se život postará. A také to tak bylo.“
Po nějaké době salaš vyhořela. Vnitřní hlas však Marcele napovídal, aby nechala odejít, co odejít má, a dala prostor vzniku něčeho nového. A záhy došlo téměř k zázraku. Místní lesník Štefan pro Marcelu a jejího muže v horách postavil srub. Malou dřevěnou chaloupku, v níž dnes manželé Romancsikovi bydlí, a podle vlastních slov tu celé dny dělají úplně totéž, co by dělali i dole ve vesnici.
„Romek většinou přes den řeže dřevo a já maluji trička.“ Za šest let Marcela už namalovala víc než dva tisíce triček s harmonizačními účinky. „Lidé říkají, že se v nich cítí dobře, ale když to někdo bude očekávat předem, nebude to mít žádný vliv, protože očekávání je překážka,“ směje se. „Když je teplo, pracuju venku na políčku. Pěstujeme rajčata, brambory, mrkev, celer, petržel, okurky, květák, brokolici, hrášek, fazole, cibuli, česnek, zelí i jahody. Kromě melounů a banánů máme všechno. Půda byla ale zpočátku samý jíl, a tak Romek musel navézt z lesa dvě stě koleček hrabanky, aby se prokypřila a zúrodnila. To bylo u prvního políčka. Na druhé jsme si už pozvali traktor z dědiny, ale začínali jsme úplně bez strojů.“
Vloni byli Marcelka s Romkem také poprvé v životě u moře. „Někdo se mě na to ptal a já odpověděla, že kdyby Vesmír nabídnul, nebylo by odmítnuto. A pár dní na to nás přátelé vzali s sebou na tři dny do Chorvatska. Pro tělíčko to byl nový vjem, to ano, ale jinak se nezměnilo vůbec nic.“ Nejdůležitější je vždy to, co neseme sami v sobě.
Zajímavé také je, jak zde slaví Vánoce. „Když máme chuť, uděláme si bramborový salát, ale nejdůležitější je, že přes den jdeme do lesa a zdobíme stromečky zvířátkům. Na provázky jim navážeme mrkvičku, jablíčka, brambůrky i zeleninu a potom se do lesa jdeme podívat druhý den a vidíme, jak všechno zmizelo, a zbyly jen šňůrečky.“
V horách se život odvíjí především podle přírody a počasí. „Jednou jsme tu byli od října až do dubna zapadáni sněhem. Uprostřed zimy kolem chaloupky ležely tři metry sněhu. Několik týdnů jsme byli jen tady – topili v kamnech, vařili a pracovali jako jindy. Jenom jsme nemohli nikam daleko. Na jaře jsme se dozvěděli, že ve stanici horské záchranné služby o nás měli starost a vydali se za námi s rolbou. Ta ale neprojela, a tak se museli vrátit. Všichni se pak divili, že jsme živi a zdrávi. Život se postaral i tentokrát.“ A opět slyším pronikavý zvonivý smích...

Marcelka z hor: Nic není ani dobré, ani zlé


Jógu cvičila už za minulého režimu, když nastoupila na cestu sebepoznání. Následovalo mnoho dalších let hledání Pravdy a osvobození se. Dnes Marcelka bydlí v malém dřevěném domečku bez zavedené vody, plynu a elektřiny, který se nachází na Slovensku v horách. Vyhledávají ji lidé, kteří nyní také hledají a možná cvičí i jógu. Vše, čím prošla a co předává, je už popsáno i v knihách.


Jak vnímáš současnou situaci, kdy se lidé stále více zaobírají sami sebou?

Je to krásné, protože bytůstky se začínají probouzet a uvědomovat si svoji duchovní podstatu. Nejprve se většinou začínají více zajímat o svoje tělo, a tak se věnují zdravé výživě a cvičení, ale mohou jít hlouběji až k poznání, kým doopravdy jsou – projekcemi jednoho jediného Vědomí, neboli Vyšší inteligence.

Naše skutečná podstata je čiré bytí, jenže lidé uvízli ve vlastních programech a představách. Nyní se na svůj původní rajský stav rozpomínají. Jde o to, aby lidská mysl opět projevovala samotné Vědomí, které tvoří v zájmu celku. Cesta k osvobození proto vede přes uvnitřnění, kdy se lidé se svojí božskou podstatou opět spojují, a kdy je jejich programy a sklony mysli, které lze také nazvat karmou, přestávají ovládat. Při uvnitření, kdy část pozornosti směřujeme k pocitu Existence do svého nitra a část ven do projeveného světa, se mysl ztiší a člověk je „tady a teď“, v přítomnosti.

Mnoho lidí se tak zvanou ezoterikou začalo živit. Je to dobrá cesta?

Není ani dobrá, ani špatná. Lidé si určují sami, za co zaplatí, nikdo je nenutí. Pokud různé techniky a terapeutické metody lidem něco dávají a vedou je k sobě samým, je to v pořádku. Zadarmo by to terapeuté dělat nemohli, protože by jinak museli chodit do práce a neměli by na to čas.

Je to služba, a kdyby byla úplně zadarmo, muselo by to být tak, že těm, kteří ji poskytují, by zase museli dát vše zadarmo v samoobsluze i u benzínové pumpy. Tak to ale zatím nefunguje. Zatím tu není nic zadarmo. Jiná věc je, že cena by vždy měla být dostupná pro každého, tj. i pro studenty, maminky na mateřské dovolené atd. Pokud má někdo neúměrné ceny, přitáhne to ty, kteří potřebují získat zkušenost, že hodnotu nemusí mít jen to, co je drahé. Je to jejich věc, že zaplatí i vysokou cenu.

Někteří terapeuté to myslí upřímně, ale jsou mezi nimi i šarlatáni, kteří se na jiných pouze obohacují. Jak člověk pozná, kdo to s ním myslí dobře a kdo je pouze manipulátor?

Když se člověk spojí se sebou samým, čili naváže kontakt se svojí duchovní podstatou, pozná to. Pak ho to tam nepustí. Šarlatáni jsou všude, ale většinou si to přitáhne bytost, která k tomu má také sklony, aby to viděla jako zrcadlo. Mnoha lidem ezoterika v určité etapě pomohla a k šarlatánům to přitáhne toho, kdo tím získá zkušenost, kterou potřebuje. Nic však není ani dobré, ani špatné.

Můžeš to blíže vysvětlit?

Jeden muž se ptal, co je dobro a zlo. Tvrdil, že všude je zlo – války, zbídačelá Afrika atd. Zlo a dobro ale neexistují. Když půjdete hlouběji, nedoberete se. Vezměte si banální přiklad, kdy maminka žehlí prádlo a malému dítěti řekne, aby nesahalo na žehličku, protože by se spálilo a hodně by to bolelo. Dítě po mamince pokukuje, vidí, že jí se nic neděje, a když maminka odejde, na rozpálenou žehličku sáhne. Spálí se, na ruce mu naskočí puchýře, a tak křičí a pláče. Je to dobré nebo zlé? Zlé to je proto, že dítě je popálené, ale pro zkušenost to je dobré. A tak je to se vším.

 

 

 Spirit-Life-magazin-foto

Návrat k přirozenosti

Můžeme se těšit na to, že opět budeme žít přirozeně a vyznávat tradiční hodnoty, nebo nás technika úplně ovládne?

Tradiční hodnoty jsou naší přirozeností, kterou však zastiňují programy, strachy, sklony a tendence lidské mysli. Jde o to je neživit a nenabíjet pozorností a rozpomenout se na tu vyšší úroveň neboli božskou část v nás. Návrat k přirozenosti není návrat ke koním, protože nutit koně k těžké práci není zase přirozenost pro koně. Pro ně je přirozenost volnost a pohyb a pro člověka je přirozeností božská úroveň, kterou však zastínilo ego neboli osobnost. A tu tvoří určité programy, podle kterých člověk jedná.

Nemůžeme říct, že technika je špatná. Je úžasná, protože nahradila těžkou práci, na kterou lidé uzpůsobeni nejsou. Technika je vždy taková, jaký je obsah lidské mysli. Zplodiny, které zatím produkuje, jsou odrazem obsahu lidské mysli, která je zase plná mentálních zplodin. Proto je třeba pracovat na změně obsahu mysli, protože tím se začne měnit i technika. Už to běží, ale protože v globálu je obsah myslí zatím stále stejný, ještě to neprorazilo. Proto je třeba, aby každý začal u sebe, pak se to začne měnit samo.

Jde o to, aby technika člověku pomáhala bez zatížení životního prostředí, a to možné je. Postupně budou k dispozici technologie, které budou nejen velice šetrné, ale svému okolí budou dokonce i prospívat. S léky je to podobné. Zatím mají mnoho vedlejších účinků, které tělo devastují, ale až lidé poznají, kým jsou, nemocí bude ubývat. Léky budou na přírodní bázi a pak už ani žádné léky nebudou potřeba. Když imunitní systém pracuje tak, jak má, poradí si se vším.

Je náročné zformulovat informace o Jednotě tak, abychom tomu porozuměli? Mysl nás pořád vede cestou intelektu...

Mysl z toho dělá velké boom, ale v podstatě to je velmi jednoduché. Hlavou však Pravdu neboli Jednotu pochopit nelze, to může být jenom žité a víc se o tom nedá říct vůbec nic.

Proč je pro nás těžké pochopit Jednotu? Je to proto, že v dualitě jsme stále zvyklí vše posuzovat a škatulkovat…

Dualita za nic nemůže. Díky ní je tento projevený svět a tato dimenze tu bude stále. I v ráji neboli v původním stavu byla dualita, ale Vědomí si tu hru hrálo samo se sebou a všechno bylo jenom jako. Stejně jako když herci mají různé role v divadle a všichni se tomu smějí. V zapomnění to ale lidé berou a dělají vážně a to je ten rozdíl.

Vnímejte, co s vámi rezonuje

Řekla bys, že staré vzorce už neplatí?

Ano i ne, záleží na každé bytosti. Jestliže jim věnuje pozornost, tak pro ni platí, protože je svojí pozorností stále nabíjí a aktivuje. Důležité je, aby se těmto vzorcům nevěnovala pozornost, a tím existovat přestanou, resp. zůstanou pouze v latentním stavu.

Čím je pro tebe jóga?

Před lety to byla především filozofie, protože jsem hledala, teď se to však už nikam zařadit nedá. Je ničím a zároveň vším. S jógou jsem začínala v roce 1986 a díky ní se pomalu a jistě začala dostávat k sobě samé.

Myslíš si, že potřebujeme horoskopy, budhismus, hinduismus či ještě něco dalšího k tomu, abychom pochopili Pravdu?

Jsou to jenom různé cesty, k nimž lidé tíhnou podle svého založení. Všechny tu mají své místo a mají vás dovést do jednoho místa a to je k sobě samým.

To, co hledáte, jste vy sami, jenom to po určitou dobu hledáte zvenčí. Vlastně ani žádná cesta není, to se tak jenom zdá z pohledu duality. Pokud to tak ještě brát budeme, je třeba, abyste po této cestě vždycky šli podle svého tempa. Každého to vždy vede tím nejsprávnějším směrem, stačí, když bude vnímat, co s ním rezonuje. Pokud budete dělat to, co cítíte, budete nezmanipulovatelní. S tím, co se vám děje, se neztotožňujte, protože vaší skutečné podstaty se netýká. Nalaďte se na to, že všechno je Vědomí, které si jenom takto hraje.

Když pozornost obrátíte na vnitřní pocit Existence, čili na samotné Vědomí, Pravda si vás najde sama. Jiná cesta z tohoto labyrintu života není. Dokud budete nespokojení sami v sobě, budete nespokojení i se vším okolo. Zevně však spokojenost ani štěstí nenajdete.

Věra Keilová

Mgr. Věra Keilová (1968)
je publicistkou na volné noze. Pracovala jako redaktorka v několika denících a časopisech, nyní publikuje především v časopise Meduňka a zároveň se věnuje psaní knih. Mimo jiné je autorkou knih Marcelka z hor a Marcelka z hor 2. Více na www.marcelkazhor.cz

 


akt Na Facebooku byla založena komunita s názvem Romek a Marcelka z hor - videa, kde najdete nahrávky setkání s Marcelkou a Romkem ve zkrácené verzi, které zpracoval Jakub Konečný.